Víte… je to asi dar, mít takové rodiče, kteří nevyskočí do vzduchu pokaždé, když se doví, že se někam chystáte. Natožpak do Indie. A je to tady, očekávání, hodnocení, různá doporučení od povinného očkování po kontakty na ambasádu až po trochu sarkastický humor mých kamarádek, které jsou spolu se mnou trochu poznamenané studiem aplikované tělesné výchovy. Život není boj, dokud nejste na bojišti…a bojiště neexistuje, pokud se nenacházíte právě tady a teď. A zní to jako klišé…tak ať!!!

 

Píšu tyto řádky z pohledu kritické realistky s hlavou v oblacích a vidinami lepších zítřků. Indie, místo, kam by se měl každý podívat. Ne že by byla jiná, poznamenaná, špinavá a upřímná…takový budete vy a vaše mysl, alespoň na chvíli po příjezdu…a je to těžké udržet v stereotypních kolejích všedních dnů, kdy si můžeme povšimnout svého jemně stáhnutého žaludku a zaneřáděné hlavy. Milovníky kultury nadchne Tádž Mahal - což je velmi pěkná chaloupka – (Jonatan). Dychtivce po čerstvém vzduchu, výhledu a kilometrech v nohách dostanou do kolen Himaláje. Váleče koulivé a úmorné sportovce v disciplíně gaučing uspokojí jihozápadní pláže. V Indii je vše, chudoba i neskutečné peníze, přírodní krásy a fungující slumy, upřímnost a okrádání… a pak víra, která je, a drží chudé při zemi a bohaté ve výšinách – ale bez závisti, je to fakt, je to dar.

 

Cestovali jsme s…

…plánem cesty vymyšleným na letišti, neznalostí častých oslav – obsazených hostelů,  průvodcem v ruce (v krosně), trochou typů znalců z lonely planet, pár rupiemi a plánem nepřekročit 15 000 Kč, (někteří) mizernou výbavou (bikerský spacák s extrémem 0 °C), (někteří) s jedním tričkem, lékárničkou (prášky na průjem jsou lepší místní – psyllium s jogurtem), chutí ochutnat místní speciality a dobrovolně se stát vegetariány (v případě průjmu indické khichari, jinak doporučeně israelská Laffa for ever), s indickým přítelem na telefonu (ségřin chalan), (v horách) s kompasem bez průvodce, bez mapy s nočními návštěvami (medvěd).

 

Bylo to neuvěřitelné, a jako když odcházíte z bojiště, víte, co si příště přibalit a jak se přichystat, s pocitem, že příště už budete vědět. A ono nás zase něco překvapí, ale ta hlava, ta mysl je jiná, čistší, klidnější …začínáte si rozumět.

 

Milovníky jógy možná zaskočím, i když naše výprava nebyla na jihu – jóga je byznys, asi ne všude, ale bohužel. Stejně jako turismus ničí kulturu, tak jóga je ničena masovými kurzy jógy v krajinách, kde ani místní netuší, že jóga pochází z Indie. Byli jsme v nejlevnějším ašramu, kde se za jógu neplatilo, byla vedena dvakrát denně kromě neděle. Pobývali jsme tam mimo sezónu v období dešťů, lekce byly v komorním prostředí a v angličtině. Ráno ashtanga, večer iyengar jóga. Bylo to super, sice doprovázeno střevními problémy – takže očista dočista.

 

Pár tipů pro cestu…

Vezměte si žabky a péřovku (Eliška), cestujte s prázdnou hlavou, stejně jako když stopujete. Funguje to, síla přitažlivosti je neoklamná a vidí vám do hlavy. Při cestování není snad ani potřeba se dorozumět, tu potřebu si vytváříme my… samo sebou je to asi příjemnější vědět, že víte, že jiní něco ví… jsme u toho – slova, bariéry, a stejně říkáme něco jiného, než myslíme.

Jediné, co je jisté, je změna.

– Radek

 

Kača

(s velkým díky celé výpravě)